Aby obchodní praktika byla nekalá a tedy zakázána, je nutné dle výše uvedené definice naplnění dvou podmínek:. Nový občanský zákoník, který nabyl účinnosti 1. Nyní spotřebitelem může být pouze člověk – fyzická osoba. To se týká zejména soukromoprávní ochrany.

Prodávajícím se podle zákona o ochraně spotřebitele rozumí podnikatel, který spotřebiteli . Právo ochrany spotřebitele upravuje společenské vztahy související s uzavíráním tzv.

Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně pak jiné smlouvy, kdy smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně podnikatel. Spotřebitel : Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo . Pokud opustím řešení otázky míry potřebné intenzity ochrany spotřebitele , jeví se mi zejména způsob prostřednictvím poměrně formálního personálního rozsahu norem nikoli odpovídající reálným potřebám konkrétních právních vztahů. Vždyť zdaleka ne vždy subjekt, jež naplňuje zákonné znaky definice. Definice spotřebitele dle NOZ – některé aspekty průměrného spotřebitele dle současné judikatury.

Ochrana spotřebitele je upravena jak v rámci soukromoprávní úpravy, tak z hlediska práva veřejného. Mantrou všech, kteří se zabývají ochranou spotřebitele , je model tzv. Definice v občanském zákoníku odpovídá v podstatě definicím v převládající části směrnic ES.

EHS, o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory, označuje spotřebitele jako fyzickou osobu, jež jedná za účelem, který je mimo obsah její činnosti, podnikání nebo profese. Spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Obsahuje přehled nejdůležitějších právních předpisů na ochranu spotřebitele v působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu a jejich stručný. Přestože ze strany Evropské unie se objevují snahy zahrnout pod ochranu spotřebitele i právnickou osobu, v současné době platí, že spotřebitelem může být pouze fyzická osoba, která při uzavírání smlouvy nejedná v rámci své podnikatelské činnosti.

Zákon vylučuje použití ustanovení týkající se ochrany . Jaká je působnost ČNB v oblasti ochrany spotřebitele. NB vykonává dohled v oblasti ochrany spotřebitele nad dodržováním těchto pravidel: Dodržování zákazu používání nekalých obchodních praktik. Podle definice zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v . Jeho vymezení se ale příliš neliší od definice dodavatele, kterým byla „osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní . Sekundární právo je však v oblasti ochrany spotřebitele roztříštěno do mnoha směrnic , které definují spotřebitele každá samostatně, pročež . Pojem spotřebitele v sekundárním právu.

Definice pojmu „ spotřebitel “ je nejednotná, a to jak v rámci směrnic ES, taki v rámci judikatury ESD. V členských státech ES je pojem „ spotřebitel “ vykládán a chápán rozdílně. Zvýšená ochrana spotřebitele je poskytována spotřebiteli pouze a jenom proto, že ve vztazích s podnikatelem spotřebitel vystupuje jako osoba . V účinné právní úpravě de lege lata nacházíme definici spotřebitele v § odst.

Tuto definici je nutné považovat za generální a každá další definice spotřebitele obsažená v právní úpravě musí být charakterizována jako speciální. Není rozhodné, zdali speciální pojem „ spotřebitel “ .